Odpověd

16.08.2021

Vážený pane Jůzo, že má s sebou většina cestujících mobilní telefon s aktivními službami, umožňujícími využití jednotlivé jízdenky v mobilní aplikaci PID Lítačka, je zkrátka fakt, je to zřejmé nejen z faktu, že jsou takto i při současné omezené poptávce po využívání veřejné dopravy cestujícími pořizovány statisíce těchto jízdních dokladů měsíčně, ale i z rostoucího počtu uživatelů aplikace samotné. Tímto způsobem je tedy popsaný nedostatek prozatím nekompletního pokrytí integrované železniční sítě možností zakoupení či označení papírových jízdenek do značné míry řešen, přesto je však zřejmé, že i ostatním cestujícím je třeba vyhovět, tudíž je cílovým stavem minimálně možnost označení těchto jízdních dokladů v celé síti. K Vámi uvedeným možnostem pořízení jednotlivé jízdenky Pražské integrované dopravy je pak třeba doplnit ještě alternativu pořízení té papírové v předprodeji a její následné označení, je-li při cestě z daného místa samozřejmě možné. Příčin, proč není umožněno párování jednotlivých jízdenek s čipovými kartami, v síti Pražské integrované dopravy standardně využívanými pro předplatné jízdné, je v zásadě několik, tou nejpodstatnější je nekompatibilita takové nabídky se současným technickým řešením kontroly jízdních dokladů na čipových kartách. Předplacené kupony na ně dnes již nejsou fyzicky nahrávány, čímž je cestujícím umožněno vyřizovat si předplatné jízdné ve většině případů kompletně elektronicky, tedy bez nutnosti návštěvy prodejního místa či dříve využívaných validátorů, což je podstatný benefit. Prakticky to funguje tak, že je zakoupením kuponu tento s identifikátorem daného cestujícího pouze virtuálně spárován a toto spárování je zaneseno do databáze platných jízdních dokladů. Ta je nahrána v každém zařízení, jehož prostřednictvím se provádí kontrola jízdních dokladů, tedy v přenosných čtečkách pracovníků přepravní kontroly, v odbavovacích systémech každého jednotlivého autobusu na příměstské lince, či v přenosných osobních pokladnách průvodčích ve vlacích a v každém tomto zařízení je průběžně, nikoli však neustále on-line, aktualizována. Z tohoto důvodu smluvní přepravní podmínky Pražské integrované dopravy hovoří o tom, že je úspěšná kontrola každého konkrétního kuponu možná až 60 minut po jeho pořízení, v praxi se však stávají i obtížně eliminovatelné případy, kdy může být problém detekovat kupón ještě druhý den po nákupu. To se může přihodit, je-li například některé vozidlo před kontrolou jízdního dokladu delší dobu odstaveno a aktualizace oné databáze v něm ještě není provedena, nebo se toto vozidlo pohybuje v lokalitě s nedostatečným mobilním datovým signálem, což obzvláště v odlehlejších oblastech sítě také není výjimkou. Fakticky by tak nebylo toto řešení realizovatelné, pokud by si cestující nezakoupil jízdenku s časovým předstihem, jak jste zmínil, a to ideálně jednoho dne a déle, tehdy ovšem cestující často ještě netuší, které konkrétní spojení využije, a nemohl by si tedy ani adekvátně zvolit časovou platnost takové jízdenky. Pokud by si ji pak zvolil až krátce před cestou, případně skrze web až na ní, jak činí cestující s mobilní aplikací, kteří si jízdenky aktivují na cestě či dokonce před nástupem do vozidla, téměř v žádném případě by tato data nebyla do kontrolních zařízení distribuována včas a platnost jízdenky by tedy nemohla být plnohodnotně ověřena. Technicky řešitelné by toto teoreticky samozřejmě bylo, avšak za nákladů, které by nebyly vzhledem k velmi omezené poptávce po tomto řešení ospravedlnitelné. Ani organizace ROPID, evidující desítky tisíc připomínek k provozu Pražské integrované dopravy ročně, po něm vedle jednoho Vašeho dřívějšího podnětu žádnou poptávku nezaznamenala, ve vlacích, jichž se Váš podnět týká především, pak obecně jednotlivé jízdné Pražské integrované dopravy využívají pouze jednotky procent cestujících, a to včetně úseků tratí, kde není problém papírovou jízdenku získat nebo si ji označit. Častější či plně on-line prováděné aktualizace databází jízdních dokladů by pak také představovaly zvýšené nároky na datové spojení, které mají jednotlivá odbavovací zařízení taktéž limitováno, a související nezbytné navýšení těchto limitů by bylo rovněž nezanedbatelně spojeno s ekonomickou otázkou. Pokud by pak měla být smysluplnost takové eventuální investice, motivované uživateli tlačítkových telefonů, posouzena z hlediska trendů, kdy počet uživatelů mobilní aplikace průběžně roste a počet uživatelů tlačítkových telefonů naopak klesá, nemohl by být takový krok jakkoli obhajitelný. Vzhledem ke všem těmto okolnostem tedy Vámi navrhované řešení v současné době zvažováno není, což věřím, že lze přijmout s pochopením. K Vaší závěrečné poznámce ohledně možnosti pořizování jednotlivého jízdného Pražské integrované dopravy ve vlacích pak lze uvést pouze tolik, že integrovaný dopravní systém Prahy a Středočeského kraje nelze v tomto smyslu s ostatními systémy v České republice srovnávat. Zatímco v těchto systémech představuje integrovaná železniční síť především lokální tratě a nejvýše jednotky relací s páteřním kapacitním spojením, v síti Pražské integrované dopravy je takových linek celá řada. Zde není v možnostech vlakových čet obsloužit každého cestujícího okamžitě, cestujete-li ostatně vlakem pravidelněji, jistě víte, že se zde s průvodčím často setkáte až po nějaké době, při kratších cestách nezřídka vůbec. Zpřístupněním této možnosti by tedy docházelo k podstatným únikům na tržbách z jízdného, což nemůže být v konečném důsledku ani v zájmu cestujících. S pozdravem, Adam Scheinherr