Vážený pane Masare,

obracím se na Vás v reakci na Váš dotaz ze dne 18. 8. 2014, který se týká údajného napomáhání flagrantnímu maření práva na vyvolání místního referenda v Praze 1.

Na úvod bych chtěl uvést, že dle mého ze strany rady městské části k protiprávnímu jednání nedošlo, ale v případě, že předložíte právní posouzení celé věci, nebráním se změně názoru. Oddělme tedy, prosím, otázku právní a otázku politickou.

Samotného mě mrzí, že političtí představitelé v Praze 1 zavdali příčinu k pochybnostem o jejich skutečných záměrech, nadto v tak citlivé otázce, jakou je regulace hazardu. Osobně však zastávám, a to zcela v duchu Vámi citovaných principů sociální demokracie v Praze, ve věci referenda o hazardu skeptický názor.

Nemyslím si totiž, že o určitém druhu otázek mají rozhodovat občané v referendu, a to z jednoduchého důvodu, a to, že politik by měl v této otázce rozhodnout správně i bez potřeby ptát se na názor občanů. Právě proto v citovaných principech hovoříme o projektech. Hazard není žádným projektem, o kterém by měli občané rozhodovat v tom smyslu, že jedna varianta je lepší či horší. Tento patologický jev, který sužuje tisíce a tisíce našich spoluobčanů, by měl z ulic našich měst až na výjimky zmizet. Stejně tak by měla být učiněna přítrž dlouhodobému spojování této oblasti se sportem a dalšími prospěšnými projekty. Prostředky, plynoucí z hazardu do městských rozpočtů, jsou poznamenány mnoha lidskými neštěstími.

Tato rozhodnutí by však měli učinit politici, volení v řádných a demokratických volbách. Uspořádání referenda je poměrně nákladnou záležitostí ve chvíli, kdy se dá predikovat výsledek (žádný soudný člověk podle mého názoru hazard nepodporuje) a kdy často chybí statisíce v rozpočtech sociální péče a dalších důležitých oblastech. Referendum se pak smrskává na doufání v alespoň minimální potřebnou účast, a tím je celý tento institut degradován.

Abych předešel spekulacím, výjimkami mám na mysli v případě hlavního města dvě místa, na kterých si i nadále dokážu hazard představit, a to letiště a pětihvězdičkové hotely. Na těchto místech večer u rulety zpravidla nezpůsobuje lidská neštěstí, ba naopak představuje určitou společenskou událost, která by, dle mého, předmětem zákazu být neměla.

Mluvíte o tom, že by za slovy měly následovat i činy. Sám za sebe mohu říct, že jsem jakožto sociální demokrat prosadil v Praze 6 nulovou toleranci hazardu a hodlám ke svému úsilí strhnout i ostatní politické představitele, se kterými přicházím do styku.

Na závěr mi dovolte vyjádřit přání, že se v brzké době s hazardem v Praze (až na mnou zmiňované výjimky) nesetkáme a že já a moji kolegové ze sociální demokracie budeme i nadále představovat tu politickou sílu, která se hazardu nebojí postavit a která v tomto směru nepotřebuje populisticky čekat na vyjádření obyvatelstva.

S úctou,
Petr Dolínek