Dobrý den, pane Dolínku,
měl bych pár dotazů ohledně pražského metra. Byly doby, kdy bylo pražské metro vzorem pro zahraniční metropole, jak rychlostí výstavby, tak architektonickým provedením a v neposlední řadě svou spolehlivostí. Z těchto dob nám zbyla (pouze) ta spolehlivost. Výstavba se po téměř padesáti letech nepřetržitého rozvoje zastavila, architektura byla odsunuta na vedlejší kolej. Narážím tím jednak na nové stanice na trase A, dále také na bezhlavou výstavbu výtahů, která již nenávratně zničila mnoho stanic, nejvýrazněji asi Anděl a Můstek. Na jednu stranu je to věc velmi prospěšná, na druhou stranu Praha investuje miliardy do bezbariérovosti povrchové dopravy, která poskytuje především v centrálních úsecích, kde se nacházejí nejhodnotnější stanice, metru plnohodnotnou alternativu. Co se ale dalo zničit již zničeno bylo a již není moc stanic, které by se daly zachránit.
Co je však důležitější je situace ohledně plánované trasy D. Jednak je neomluvitelné, jaké průtahy okolo ní vznikají a jak se neustále mění zadání projektu, jednak je alarmující rozhodnutí, že by měly vlaky jezdit bez řidiče. Ne jenom vzhledem k tomu, že lidé budou mít z takových vlaků obavy, ale také právě kvůli architektonickému vyznění stanic. Se stěnami oddělujícími nástupiště od kolejí je téměr nemožné vytvořit architektonicky kvalitní stanici, neboť nelze pracovat se stěnami za kolejemi a prostor je stísněný a uzavřený. Praha stojí před důležitým rozhodnutím, buď si síť metra zachová svou úroveň a kvalitu, nebo se minimálně nová trasa stane jizvou na její tváři. Je čas, aby se nyní inspirovala naopak Praha zahraničními metropolemi a vypsala na trasu mezinárodní architektonickou soutěž, ideálně s participací veřejnosti na výběru finálního vzhledu stanic. Stejně tak by bylo na místě přehodnotit automatický provoz, jeho implementace na současné trasy je nemožná a vzhledem k tomu, že s mnoha novými trasami již počítat nelze, stav, kdy by trasa D zůstala s automatickým provozem jediná, není ideální.

Předem děkuji za odpověď.
S pozdravem
M. Pudil